Jsme navzájem propojeni více, než si myslíme. Jakmile se jednou dotkneme Božství (proudu vědomí), tak toto vědomí nacházíme ve všem a všude. V druhém člověku, v rostlině i v kousku kovu. Vše se stává posvátnou, božskou hrou – jako bychom ve druhých spatřovali záblesky sebe. Vždyť májské „in lakeach“ v překladu znamená „já jsem jenom jiný ty“. A Hew Len byl zvyklý povídat si i se stoly, židlemi a čistit celé místnosti. Jak velký tedy je a může být náš vliv na druhé?
Kdy jsme nejvíce prospěšní
Největší dar, který druhému můžeme dát, je naše vlastní štěstí. „Cílem je vlastní blaho,“ říká v knize Na Nule Joe Vitale. Čím vyšší jsou naše vibrace, tím větší je náš (pozitivní) vliv na druhé organismy. Pak se může dostavit inspirace pomáhat druhým. Vitale zdůrazňuje, že je však třeba vycházet právě z inspirace, nikoliv z egoistického záměru.
Je to na jednu stranu trochu paradox a zároveň pojistka Božství proti zneužití: Největší moc máme tehdy, když se veškeré moci vzdáme. Naším úkolem je pročišťovat sami sebe, nikoliv Božství diktovat, co má dělat. Takový postoj je podle Hew Lena totiž jen výroba dalších dat. Když naopak přestaneme svou myslí Božství překážet, mohou se začít dít zázraky. Návod je stále stejný: čistit, čistit a čistit.
Síla léčivých obrazů
Na energetické úrovni se někdy děje to, že druhému posíláme světlo, chceme ho léčit – a on přitom tuto naši energii podvědomě odmítá. Vnímá ji jako tlak; jako něco, co jeho duši ve skutečnosti vůbec není příjemné. Odolejme, prosím, proto pokušení, druhými jakýmkoliv způsobem manipulovat! Jsem přesvědčen, že druhý člověk vycítí, když po něm něco chceme z egoistického hlediska. Třeba to, aby se uzdravil.
Je to jemná nuance: Velký význam má, když k léčení přistupujeme s pokorou a k druhému i k Božství s náležitou úctou: „Nechť se vše děje pro nejvyšší dobro.“ Druhému člověku můžeme „dávat energetické dárky“ a představovat si, jak prospívá, jak je šťastný a jak září zdravím. Tím nikdy nic nezkazíme – obzvláště, když k nám podobný impuls přichází z inspirace, přímo od Božství. Celým procesem se bavíme, bereme to jako hru a nevynucujeme si výsledky. „Dárky pro druhé“ čistí náš vnitřní svět: v naší realitě vše vzkvétá a vibruje štěstím.
Například pro Morrnah, kterou znají čtenáři z knih Na Nule a Svět bez hranic byly představy stejně skutečné jako hmotné věci. Existují dokonce i přímo čistící představy, jako je například Duhová Kapka, která rozpouští a rozkládá vzpomínky na tělesné obtíže. Ale i zde, čistíme problém v sobě. „Je třeba čistit a o ostatní se nestarat,“ zdůrazňuje Joe Vitale.
Čistit a odevzdat
Naší prací je udržovat se v nulovém stavu.
Čistit.
Nestarat se o výsledky.
Odevzdat se Božství.
Pokud přetrvávají problémy, mohou za to podle Vitaleho (dosud stále nevyčištěná) data. Jestli se ale jejich odstranění povede, o tom už nerozhodujeme my. To je na Božství.
Na závěr osobní zkušenost: Na seminářích zmiňuji tu a tam příběh (problém) s jedním mým bývalým nadřízeným. Odříkával jsem tehdy několik dní poctivě věty „Omlouvám se. Prosím odpusť mi. Miluji tě. Děkuji ti.“ A pak se stalo něco podivuhodného: Dotyčný opravdu svůj vztah ke mně změnil a začal se chovat mnohem příjemněji. Směrem k ostatním však zůstal stále stejný.
A tak se ptám:
Změnil se ve skutečnosti můj nadřízený, nebo se pouze změnilo něco ve mně?
Nejsou druzí opravdu jen naší projekcí?
A nedává nám toto zjištění svobodu a důvěru v to, že tvoříme-li v souladu s Božstvím, tak jsou naše možnosti opravdu bez hranic?
Úplným závěrem dovolte ještě takovéto klasické upozornění, že tento článek nenahrazuje lékařskou péči. Jsme-li my sami nebo naši blízcí nemocní, určitě vyhledejme primárně lékařskou péči. Jak píše Vitale, v Ho´oponopno vám výsledky nikdo nezaručí. Zároveň to neznamená, že Ho´oponopono nefunguje. Možná je dobře, že – kromě vědeckých a ověřených postupů – existuje v tomto světě stále prostor pro tajemství a záhady. Že nás Božství stále má čím překvapovat. Nejlépe tehdy, když přitom stojíme nohama pevně na zemi.
Jiří Hamerský
Napsat komentář