V poslední době mi hodně lidí píše a ptá se, co mají dělat. Dostali se do nejrůznějších potíží, opouští je partner nebo onemocněli. Chtějí vědět, co přesně mají udělat. Ptají se mě, jak správně používat techniku Ho´oponopono.
V životě jsem se mnohokrát dostal do situací, kdy jsem netušil, jak pokračovat dále. Když nevíme, co máme dělat, hledáme odpovědi. Ptal jsem se karet, studoval svůj horoskop a věřil, že právě tady najdu ukryté ty správné informace.
Před pár lety jsem se snažil pomoci jedné ženě. Měla vážné problémy v rodině. Půjčil jsem si jednu knihu, o které jsem si myslel, že jí pomůže (stejně jako kdysi mně).
Mýlil jsem se. Po týdnu mi ji vrátila zpátky se slovy, že jsem blázen. Od té doby se už nestýkáme. Tou knihou byl Svět bez hranic.
Tehdy jsem si myslel, že znám řešení jejího problému. Byl jsem pevně přesvědčený o tom, že přesně toto jí pomůže. Od té doby už lidem neříkám, co přesně by měli udělat.
Posledních pár let mě naučilo, že neexistuje univerzální řešení na problémy a ani jednotný návod na život. Každý jsme tolik originální a žijeme život svůj jedinečný život.
Lidé se mně stále ptají, co mají dělat. Všem říkám, aby odpovědi hledali v sobě. Možná je to ta nejjednodušší rada, kterou můžu dát, ale zároveň to nejtěžší, co pro sebe můžeme udělat.
Když přijde problém a nevidíme jeho řešení, začneme se ptát. Ptáme se známých, hledáme ve hvězdách, častokrát věříme ostatním lidem více než sami sobě.
A v tom je ten skutečný problém.
Ve skutečnosti si tak málo důvěřujeme, že se bojíme přijmout pravdu, která se v nás ukrývá. Někdy jsme tak ovlivněni věcmi a myšlenkami kolem nás, že nakonec odmítáme to, co doopravdy chceme a čemu skutečně věříme.
Není to tak dávno, kdy jsem se nedokázal rozhodnout pro jednu zásadní změnu v životě. Nechal jsem si vyložit karty a věřil, že mi ukáží jakou cestou se mám vydat. Nechal jsem si je vykládat tak dlouho, dokud jsem nebyl spokojený s jejich odpovědí. A pak mi to došlo – celou tu dobu jsem ve skutečnosti věděl, co chci a co mám udělat, jenom jsem se bál přiznat si to.
A tak jsem čekal, až mi to někdo nebo něco potvrdí.
Některé problémy se lusknutím prstu nevyřeší. Na některé otázky budeme hledat odpovědi dlouho. Ale co je důležité – hledat musíme skutečně pouze v nás.
Někdy potřebujeme, aby pomoc přišla rychle. Tlačením na pilu se ale budeme stále točit v kruhu myšlenek a řešení zkrátka neuvidíme. Pokud chcete vědět, co máte udělat, nejdříve najděte svůj vnitřní klid – a nezáleží na tom, jestli to bude meditací, Ho´oponopono nebo jinou technikou.
Protože když zkrotíme splašenou mysl, řešení se možná ukáže být mnohem blíže, než se ve skutečnosti zdálo. A někdy je lepší méně se ptát, přestat hledat, a jenom čekat.
Přeji vám krásné a bezstarostné prázdniny.
Dobrý den…jdu životem a jedno vím, že nejsem dokonalá ani znalá všeho. Ale v životě přijde vše tak jak má a pokud je něco špatně nebo nepříjemné je to náš problém uvnitř. Potkalo mě za mé cesty životem je mi přes 50…spousta dobrého, ale i chvil, kdy jsem hodně brečela. A začala se sama sebe ptát co potřebuji a jak to dělat lépe. Stále nemám vyhráno a našla jsem se tak z poloviny. Až mě do cesty spadlo „H oponopono“ učení. Články mě dostávají pláču teď z vnitřního prožitku. A musím potvrdit, že nejdůležitější pro vše je vnitřní klid ať už meditace nebo toulky lesem sám. Trpělivost a počkat v nepříjemnosti až se kal usadí dělá největší problém. Proto nechápu, že sem píší lidé, kteří vůbec nemají ponětí co jsou housky a co chleba.Mája
Rada bych si přečetla tu vasi knizku co vam ta pani vratila po tydnu ….
Co mám dělat když my tablet mluví a já to nechci
Kašli na vesmír, holka zlatá a věř sobě, nic jiného ani nikdo jiný Ti nepomůže.
Marie, líbí se mi Vaše síla a přístup k dané věci.
Zřejmě to teď nemáte lehké. Ale těžké chvíle přejdou. Vždycky přešly. A někdy i dříve, než jsme si byli ochotni vůbec připustit.
Držím Vám palce … a čistím 🙂
Michal
Vážení přátelé. Povedlo se mi dostat do nulového stavu, ale jinde než v mé hlavě, ale na svých kontech. Minulé strachy a úzkosti se ohlásily o svá práva. Přesně před dvanácti lety jsem prožívala totéž a na vzdor joze a jiným duchovním praktikám, jsem před bankou marně hledala mozek Prostě nebyl, a s tím temnem jak od Jiráska jsem pak honila- to do slova a do písmene, korunu. Je jasné, že přede mnou tvrdě utíkaly. Nyní, stejně jako tenkrát můj kompjůtr v hlavě, mi vyrábí jeden katastrofický scénář za druhým, Leckterý autor hororů by měl radost! A tak napřed zoufale nervozní z telefonátů a upomínek které mi chodily ze všech komunikačních směrů, zklidnilo mé vědomí, že , všichni věřitelé ví, že beru až na konci měsíce. A nyní nemohu nic řešit, ale řešit to chci. Tím jsem si dala čas i možnosti vesmíru, pokud jsem naladěna na pomoc, a buď se nestane nic, nebo přijde příležitost, možnost řešit to jinak než jen složení své výplaty. A zkoumám co se ve mne děje a nejen to, praciji i s představou, že je vše za mnou a z mezibankovního registru jsem vymazána. Jsem volná a mohu již normálně žít. Že chudoba je nemoc, chápu až teď a jako každá nemoc nejen že člověka zastaví, ale něco o mne říká, proč mne zrovna tohle postihlo? A tak si kladu spoustu otázek a zpracovávám přijímajíce ( teda se o to snažím vše přijímat) vše co přichází. Hůř se přijímá exekuce než výhra Jackpotu. Ale pro někoho je lepší ta, nebo ta druhá varianta. V každém případě čistit, čistit a čistit, jak je psáno v knize „Nulové limity“ Držím všem pěsti, aby vše šlo tak jak má a mnoho lásky a božích
požehnání . Miluji vás a mír ve mne ! Marie
mooc krásný článek a pravdivý.. děkuji..