Několik posledních dní je nejskloňovanějším slovním spojením „prasečí chřipka“. Virová nákaza, která se „znenadání“ objevila, rozšířila se téměř neskutečnou rychlostí a již dokázala zabít, bohužel i malé dítě… Jako každá vnější okolnost, kterou je i nemoc jakéhokoli druhu, svou podstatu má v nás samotných. Její příčinou jsme my. Průběh i následky ovlivňujeme také my. Jakkoli marné či účinné může být hledání, vyvíjení a aplikace různých druhů léků, nejdůležitějším bodem by mělo být hledání skutečné příčiny vzniku virového onemocnění a jeho možné pandemie.
Nic se neděje náhodou, vše podléhá zákonu příčiny a následku, ve všem je naše karma…
Původcem viru je zvíře. Přesně to zvíře, které je lidmi chováno jako zdroj obživy (podotýkám, že ne nutný a zcela přirozený způsob obživy), chováno v převážně nelidských podmínkách, týráno, přistupováno k němu s nadvládou a „právem silnějšího“. Mnoho z nás nemá tušení, do jakých podmínek jsme je nedobrovolně uvrhli, jak je k nim přistupováno, jaká smrt jim byla námi určena…
Není právě přesně tento moment jasnou zprávou a varováním, že něco není v pořádku…? Není přesně toto ten „vyšší“ zásah do lidské dokonalosti, do světa, kde na spoustu věcí známe řešení, máme dokonalé postupy, jasný plán a cíl jak zneužívat své síly…?
Jedná-li se pouze o varování, máme stále možnost zvednout hlavu a rozhodnout se. Přijmout pnou odpovědnost za naše chování, za život všech živých tvorů, se náš vlastní život, který s nimi sdílíme… Máme tu moc, jsme tvůrci té síly a energie… Možná právě tento okamžik je tím správným začátkem novým směrem. Kolik životů ukončíme beze smyslu. Maso k životu nutně nepotřebujeme.
Pokud je prasečí chřipka trestem za naše činy, může mít nedozírné následky. Trestem za smrt je zase pouze smrt. Může být důkazem toho, že naše moc je omezená. Moc, která je využita s negativní myšlenkou, jakou smrt zvířete je (nepřirozená a nehumánní), není mocí, ale slabostí… Negativní energie je bumerangem – cokoli vyšleme, vrátí se zpátky k nám, mnohdy větší silou, než byla vysláno.
Osobně věřím tomu, že se jedná o varování, o příležitost k přehodnocení našich postojů. Jsem přesvědčen, že máme sílu zabránit nejhoršímu, učinit změnu, skrz vysílání pozitivní energie, pomocí čištění sebe samých (o metodě čištění pomocí Ho´oponopono se dočtete v knize Joe Vitaleho a Hew Lena – „Svět bez hranic„). Můžeme pomoci všichni – čistit, čistit, čistit.
Požádejme všechny tvory, kterým ubližujeme o odpuštění – PROSÍM, ODPUSŤ MI
Omluvme se všem tvorům za naše činy, kterých jsme se dopustili – OMLOUVÁM SE
Poděkujme jim za to, že nám odpustí – DĚKUJI TI
Vyjádřeme jim svoji všeobjímající lásku – MILUJI TĚ
Požehnejme všem živým tvorů, kteří umírají kvůli našim falešným potřebám. A doufejme, že nám bude odpuštěno, že nám nebude učiněno to, co my jsme činili jim.
Klid a mír začíná ve mne. Nekonečný klid a mír ve vás.
Věděli jste, jak je zacházeno se zvířaty, jejichž mrtvé kusy těl jíte…? Podívejte se na film Pravda o mase s komentářem Aleca Boldwina (české titulky)
[wpyt_ho]T4e2IHklhYU[/wpyt_ho]
Pravda o mase – část 2.
[wpyt_ho]dWN7vUOzKdM[/wpyt_ho]
je to nadherne moja stara mama to citala velmi sa jej to pacilo tak pisem zanu dufam ze si to aj niekto ini precit ja to fakt uzasne
Smím se zeptat, proč cítíte vinu za to, že jíte maso…?
Pokud vím, tak v knize Svět bez hranic R. Lem s chutí sní hamburger (kvůli kterému zemřela kráva, a určitě to nebyla bio kráva chovaná na zelené louce).
Připadá mi, že toto je nějaká vegetariánská filozofie naroubovaná na ho’oponopono.
Neříkám, že odporné podmínky, ve kterých jsou zvířata chována, jsou v pořádku. Ale vegetariánství je opačný extrém – pokud to někomu vyhovuje, nemám s tím problém. Ale nechápu, co to má společného s ho’oponopono…